Budoucnost vzdělávání našich dětí

V měsíci červnu se sešlo poměrně hodně akcí ohledně vzdělávání, které jsem navštívila. Chtěla jsem navštívit i jiné, ale bohužel nezbyl čas nebo se kryly.

V Paralelním Polisu v Holešovicích se konalo první pravidelné setkání Svobody učení. Setkání bylo hodně dlouhé, ale zato hodně výživné, plné létajících myšlenek a inspirace. Bylo možnost se setkat se zakladatelem svobodné školy a s rodiči domškoláků - pro mě hodně zajímavé. Jen co mi hodně chybělo - zaměření i na školáky z klasických škol. Z větší části se točilo jen okolo "domškoláků". Vždyť svobodu potřebuje i školák ve státní škole a dokonce i s nízkým sociálním zázemím v rodině. Ale na druhou stranu, jak to udělat bez spolupráce s rodinou? Některé rodiče ze sociálně slabých rodin to vůbec nezajímá a přitom jejich potomek může být v budoucnosti pro společnost velkým přínosem. Je vůbec reálná svoboda pro všechny žáky?

První pravidelné setkání ze Svobody učení

Otec Edufóra Jan Veselý v pátek 12.6. 2015 slavil narozeniny a využil tuto příležitost velmi netradičně. Místo dárků udělal sbírku na pokračování Edufóra s tombolou, aby se Regina mohla věnovat dalšímu jeho rozvoji. V Pracovně se pak na jeho narozeninách sešli lidé z různých oblastí vzdělávání a byla možná neformální diskuze. Dokonce jsem potkala lidi, které jsem neviděla pár let. Mimo tuto netradiční narozeninovou oslavu děkuji Edufórum za témata o inovačním vzdělávání, které přináší pomocí pozvaných hostů.

Neformální atmosféra na Edufórum a tombola

K diskuzi o vzdělávání ve společnosti 3M jsem se dostali s kolegou na základě pozvání. Úvod měla společnost Scio a pak se diskutovalo mezi vzdělávacími organizacemi a publikem (většinou lidé z firem). Od některých vzdělavacích organizacích mi přišlo trošku zkostnatělé představení: studuji management pro ředitele a naši žáci jsou dosahují skvělých výsledků ve Scio testech. Proč je důležité mít skvělé umístění v testech, když mohu být výborný v něčem jiném?

Někdo během diskuze navrhoval dělat již něco se studenty na pedagogických fakultách - tzv. je školit. Ano určitě, ale jestli tyto studenty vůbec jde přeškolit ve prospěch žáků, když člověk nechce? Učitelská profese je poslání a člověk k tomu musí mít hlavně talent a snahu. Zároveň vidím trend ve vzdělávání, že všichni by nejraději školili druhé, jak učit. Ale šel ten daný člověk do školy a vyzkoušel si tvrdou realitu déle než jeden rok?

Důlek na téma: Práce, kterou máme rádi hodnotím také jako velmi přínosný. Diskutování na Důlku bylo pro mě velice inspirativní a pro mě hlavní myšlenka: Když chceme vést další generaci, musíme si vůbec uvědomit, co chceme sami. Jak to pak vůbec můžeme chtít po dětech. K tomu patří i celkově svobodné myšlení a svobody se nebát.

Důlek:práce, kterou máme rádi

Kongres Žen, kde jsme měli  s Intellectus aktivity pro děti byl skvělý. Utvrdili jsme se podle zájmu dětí a rodičů, že zájmové aktivity Intellectus mají smysl. Na konci Kongresu jsem potkala paní učitelku (družinářku) z jedné školy, která musela ze školy odejít. A jaký byl důvod? Chtěla věci  dělat ve prospěch dětí. Sdílený rozhovor s ní byl hodně přínosný - děkuji za příjemné setkání. Doufám, že se ještě potkáme a společně něco vymyslíme.

Zajímavý článek od Anny Třešňákové ze Svobody učení o akci: "Kulatý stůl SKAV a EDUin: Co bude potřebovat dnešní prvňák jako budoucí uchazeč o práci?", kterou jsem chtěla také navštívit.

Na všech akcích, které jsem navštívila se mi líbila možnost propojení. A společnou snahou lze zvládnout i zlepšení vzdělávání u nás. Zároveň v rámci diskuze se člověk nutí zamyslet nad určitými věcmi.

LEGO® KidsFest Praha 2015

Téměř na poslední chvíli v pátek 26.6. 2015 jsme navštvíli společně se Zdeňkem

LEGO® KidsFest Praha 2015. Při vstupu nebyly fronty a nebylo nutné kupovat lístek v předprodeji.

Zdeněk i jako dospělák byl velmi nadšený - Lego miluje od dětství a  děti okolo vypadaly také šťastné.

Vše na Festu bylo skvěle organizované (bez velkých front), děti mohly vyzkoušet stavění z velkého množství různých druhů kostiček a také plnit připravené úkoly. Za splněné úkoly dostávaly razítka a na konci při cestě domů si vyměnily knížečku s razítky za LEGO odměnu. Na akci bylo najmuto i hodně brigádníků, kteří se  k dětem chovali hezky a plně věnovali. 

Akce nebyla jen vzdělávácí tím, že si děti mohly postavit vlastní kreativní díla. Mimo stavění mohly navštívit prostor LEGO Fans, kde byly sestaveny z Lego kostiček umělecká díla známých malířů a významné stavby. Takže možná Lego může některé děti nadchnout pro umění nebo cestování. 

Nechybělo ani Lego Mindstorms a Technic

Zde některé fotografie, více fotografií najdete na FB UČ (SE) S CHUTÍ 

 Některé rodiče mohla odradit cena - téměř 400 Kč/za osobu (jedno zda dítě nebo dospělý). Ano, cena nebyla nejnižší, ale náklady na pořádání velké akce nejsou také malé. Takže chápu, že cena byla poměrně vysoká. Přeprava a skládání exponátů musí dát pěkně zabrat, poplacení poměrně dost lidí na obsluhu, ztráty kostiček a další náklady, které ani nevidíme. Levněji šla koupit vstupenka na Slevomatu nebo byly i na trhu vstupenky 3+1 zdarma.

A jaké vylepšení by bylo dobré pro příští Festy:

• Lego na váhu pro fanoušky, které je standardně v Legolandech
• Lepší a zdravější strava pro děti - přece jen je to dětská akce a nedala bych vlastnímu dítěti hranolky přepalované v oleji.

Toto bylo v nabídce kantýny u vstupu - nugetky, hranolky a smažené rybí prsty mi nepřijdou pro děti super:

LEGO® KidsFest Praha 2015 se nám líbil a dětem podle zájmu a nadšených pohledů určitě také :)

A video nakonec:

Zbav se trémy a ovládni svou řeč

Jde se opravdu zbavit trémy?

Ano, jde. Člověk musí být trpělivý s tréninkem a hned to nevzdat. Někdy k tomu potřebuje druhou zkušenou osobu nebo skupinku lidí, kteří mu v nesnázích pomohou.

Petra Jasinského jsem potkala poprvé na Edufórum a minulý týden mě pozval na jeho kurz Zbav se trémy a ovládni svou řeč.

Petr říká, že je introvert, ale workshopy jsou u něj plné energie. Dokáže lidi rozproudit a ukázat, že prezentovat budete umět.

Umí si udělat legraci a rozptýlit atmosféru. Kurz není pasivní, ale interaktivní - vše si zkusíte a zároveň vidíte zlepšení u ostatních.

Po kurzu jsme s Petrem společně plánovali kroužek Prezentační klub, který bude ve spolupráci s Intellectus ve školách. Petr Jasinski poskytne vlastní koncept pro kroužky přizpůsobený dětem. Stane se tak společensky odpovědným podnikatelem za vzdělávání již pro ty nejmenší . Jen takových více lidí z praxe do škol - ať se jen neteoretizuje. Komunikace a prezentování pro děti je důležité. Na podzim se též uskuteční veřejný workshop pro děti s Petrem. Sledujte naše události na FB.

Omlouvám se za nedodání fotek přímo z kurzu, ale povaha kurzu nedovolila fotit - celé dvě hodiny byly plné aktivit a také byl uskutečněn v komorní atmosféře ve čtyřech účastnících.

Zde najdete feedbacky od ostatních - ať není názor ode mne jen jednostranný.

Necháváme dětem svobodu a vlastní rozhodnutí?

Necháváme dětem svobodu a vlastní rozhodnutí?

Během různých účastí na různých akcích o vzdělávání a čtení různých článků a komentů na fb nad tímto tématem stále více přemýšlím.  Také nad tím přemýšlíte? V životě pozoruji takové ty okamžiky, které se svobodou dětí nemají moc společného. Přesto navenek se tváří tak svobodně.

Zajímavý rozhovor Johna Lennona ve škole

Mnohokrát jsem zažila dítě, které se snaží něco sdělit. Ostatní ho ignorují

a dávají mu jasně najevo, že je to nezajímá. Lidi si občas neuvědomují, že někdo neumí skvěle komunikovat a zaujmout publikum (nemá pro to úplný talent), ale nakonec může mít skvělou myšlenku. Je potřeba mu naslouchat a dát čas.

Vzpomínám si na jednu akci o vzdělávání. Byl tam mladší hoch s maminkou (nejspíše domškolák) a při jeho řeči byl přehlížen téměř celou skupinou dospělých. Otrávené grimasy obličejů o tom nasvědčovaly. Předsudky ovládly celou místnost -  co nám tady ten malý klučina bude říkat. Zatím jeho celková myšlenka dávala smysl a podle mě měl velkou odvahu se do toho pustit.  Jeho myšlenky by zasloužily diskuzi. Bohužel ani já neměla tu odvahu ho podpořit a vzepřít se tlaku dospělých. Jak se mají ozývat děti, když necítí důvěru? Párkrát zkusí, ale pak to vzdají.

Ve skupině Domácí a komunitní vzdělávání se diskutovalo o Summerhillu a vhodnosti internátu pro děti. Vyskytovaly se věty: „Tam bych dítě nepustila“ atd. Co dítěti dát o těchto možnostech vědět? V případě, když bude chtít, tak mu to umožnit. Někteří rodiče uznaly, že je to jejich sobeckost (alespoň si to uvědomí).  Ano podle mě také – proč stavit dítě, když chce, co mu neublíží a posune ho dále. Co překonat vlastní strachy rodičů?

Místo toho stavíme dítě do nástrah reklam (ani si to neuvědomujeme), které je přesvědčují o úžasnosti tohoto produktu a této služby a jsou psychologicky ovlivňování ve svém rozhodnutí již od útlého dětství. V tomto věku určitým věcem nerozumí a myslí si, že ten jejich hodný pohádkový hrdina s nimi a daným produktem to myslí dobře. Děti jsou těmto tlakům vystaveny v televizi, na akcích pro děti, ve školách, ve školních jídelnách a na jiných místech. Zároveň nevnucujeme jim kolikrát věci, které jsou jen společensky přijatelné?

Odmala necháme na děti působit značky. Zdroj

Proč necháváme děti v domnění, že vše umíme? Na hodinách se mi stává, že děti říkají: „Ty všechno umíš“. A má reakce je: „Ne, neumím. Neumím zpívat a kreslení mám naučené strojově“. Někdy je dobré před dětmi ukázat i své slabiny a mít i sám svobodu, že nemusím před dětmi být dokonalý.  Málokdo z nás umí vše. Jen je to pro nás těžké přiznat. Na Vánoce jsem se např. dala do zpěvu s dětmi za jejich podpory. Upozorňuji, že to bylo na škole, kde mají hudební výchovu jako specializaci. Tato zkušenost posunula děti i mě – já mohu svobodně před nimi zpívat a děti mohou svobodně tvořit. Chybování je lidské, když se něco nového učíme a neděláme danou věc dokonale. Děláme to prostě s radostí a svobodou :-) 

Existuje mnoho škol, kde vedení chodí oblečené v obleku nebo v kostýmku jako byznysmeni. Odvážili by se do školy přijít v teplákách? Nebo v oblečení na úrovni dětí?  Tak, aby jim byli blíže. Opravdu musíme být dětem hyerarchicky výše nebo milujeme ty honosné obleky a kostýmky, které jsou „velmi pohodlné“?

Pomalejší dítě nemusí být vždy hloupé – nechte ho vyjádřit - jeho nápady a názory mohou být úžasné a geniální. Udělejme si čas a stále někam nespěchejme. Začít musíme u sebe, abychom porozuměli dětem, co opravdu chtějí.

Nutí mě k zamyšlení, zda někdy děti omezuji? Dávám si na určité situace pozor, ale také je omezuji. Např. úklidem po sobě, když říkají: „Proč musíme uklízet?“. Kdyby v dané třídě byly neustále, nejraději bych je nechala chvíli v nepořádku, aby poznaly samy, že to takto nefunguje.  Nebo by jim to začalo fungovat? Kam až zasahujeme do svobody dětí a co je dobře a špatně?