Necháváme dětem svobodu a vlastní rozhodnutí?
Během různých účastí na různých akcích o vzdělávání a čtení
různých článků a komentů na fb nad tímto tématem stále více přemýšlím. Také nad tím přemýšlíte? V životě pozoruji
takové ty okamžiky, které se svobodou dětí nemají moc společného. Přesto
navenek se tváří tak svobodně.
Zajímavý rozhovor Johna Lennona ve škole
Mnohokrát jsem zažila dítě, které se snaží něco sdělit. Ostatní
ho ignorují
a dávají mu jasně najevo, že je to nezajímá. Lidi si občas
neuvědomují, že někdo neumí skvěle komunikovat a zaujmout publikum (nemá pro to
úplný talent), ale nakonec může mít skvělou myšlenku. Je potřeba mu naslouchat
a dát čas.
Vzpomínám si na jednu akci o vzdělávání. Byl tam mladší hoch
s maminkou (nejspíše domškolák) a při jeho řeči byl přehlížen téměř celou
skupinou dospělých. Otrávené grimasy obličejů o tom nasvědčovaly. Předsudky ovládly
celou místnost - co nám tady ten malý
klučina bude říkat. Zatím jeho celková myšlenka dávala smysl a podle mě měl
velkou odvahu se do toho pustit. Jeho
myšlenky by zasloužily diskuzi. Bohužel ani já neměla tu odvahu ho podpořit a
vzepřít se tlaku dospělých. Jak se mají ozývat děti, když necítí
důvěru? Párkrát zkusí, ale pak to vzdají.
Ve skupině Domácí a komunitní vzdělávání se diskutovalo
o Summerhillu a vhodnosti internátu pro děti. Vyskytovaly se věty: „Tam bych
dítě nepustila“ atd. Co dítěti dát o těchto možnostech vědět? V případě,
když bude chtít, tak mu to umožnit. Někteří rodiče uznaly, že je to jejich
sobeckost (alespoň si to uvědomí). Ano
podle mě také – proč stavit dítě, když chce, co mu neublíží a posune ho dále.
Co překonat vlastní strachy rodičů?
Místo toho stavíme dítě do nástrah reklam (ani si to
neuvědomujeme), které je přesvědčují o úžasnosti tohoto produktu a této služby
a jsou psychologicky ovlivňování ve svém rozhodnutí již od útlého dětství. V tomto
věku určitým věcem nerozumí a myslí si, že ten jejich hodný pohádkový hrdina s nimi
a daným produktem to myslí dobře. Děti jsou těmto tlakům vystaveny v televizi,
na akcích pro děti, ve školách, ve školních jídelnách a na jiných místech.
Zároveň nevnucujeme jim kolikrát věci, které jsou jen společensky přijatelné?
Odmala necháme na děti působit značky. Zdroj
Proč necháváme děti v domnění, že vše umíme? Na hodinách se mi stává, že děti říkají: „Ty všechno umíš“. A má
reakce je: „Ne, neumím. Neumím zpívat a kreslení mám naučené strojově“. Někdy
je dobré před dětmi ukázat i své slabiny a mít i sám svobodu, že
nemusím před dětmi být dokonalý. Málokdo
z nás umí vše. Jen je to pro nás těžké přiznat. Na Vánoce jsem se
např. dala do zpěvu s dětmi za jejich podpory. Upozorňuji, že to bylo na
škole, kde mají hudební výchovu jako specializaci. Tato zkušenost posunula děti
i mě – já mohu svobodně před nimi zpívat a děti mohou svobodně tvořit.
Chybování je lidské, když se něco nového učíme a neděláme danou věc dokonale.
Děláme to prostě s radostí a svobodou :-)
Existuje mnoho škol, kde vedení chodí oblečené v obleku
nebo v kostýmku jako byznysmeni. Odvážili by se do školy přijít v teplákách? Nebo
v oblečení na úrovni dětí?
Tak, aby
jim byli blíže. Opravdu musíme být dětem hyerarchicky výše nebo milujeme ty
honosné obleky a kostýmky, které jsou „velmi pohodlné“?
Pomalejší dítě nemusí být vždy hloupé – nechte ho vyjádřit -
jeho nápady a názory mohou být úžasné a geniální. Udělejme si čas a stále někam
nespěchejme. Začít musíme u sebe, abychom porozuměli dětem, co opravdu chtějí.
Nutí mě k zamyšlení, zda někdy děti omezuji? Dávám si na
určité situace pozor, ale také je omezuji. Např. úklidem po sobě, když říkají: „Proč
musíme uklízet?“. Kdyby v dané třídě
byly neustále, nejraději bych je nechala chvíli v nepořádku, aby poznaly
samy, že to takto nefunguje. Nebo by jim
to začalo fungovat? Kam až zasahujeme do svobody dětí a co je dobře a špatně?
