UČ (SE) S CHUTÍ V KAŽDÉM VĚKU

Poslední měsíc byl pro mě plný vzdělávání sebe, ostatních i vzájemného učení. 

Za Intellectus jsem na začátku druhého pololetí uskutečnila tour po školách a navštívila naše kroužky. Byla jsem nadšená, že kluci i holky na Malém programátorovi programují vlastní hry a drandí po dráze motorkami a zdolávají bludiště. Přitom se učí programování, rozvíjí kreativitu a představivost.

Kroužek Malý architekt

Malý programátor

 












Můj vlastní kroužek Ruční práce - vyrábíme balzámy na rty

V únoru jsme uskutečnili dvě zábavné odpoledne pro děti ve Škole Pecka: Deskovky aneb kdo si hraje, nezlobí. Odezva hlavně od dětí, od paní učitelky ZŠ Dubeč a také od rodičů byla největší odměnou.  Zároveň ZŠ Dubeč nakoupila pro děti do školy hry, které se jim u nás líbily. Potěšilo nás, že i "konkurence" (volnočasové centrum) se na nás přišla podívat (maminka poslala svého synka k prozkoumání trhu) a chtěla přetáhnout naše lektory pro sebe. Svědčí o tom kvalita lektorů. Jinak by o ně konkurence neměla zájem. Děkujeme za důvěru, ale jsme tým nadšenců a náš přístup je jiný (nejsme "prodejný").  Děláme věci se zájmem, nadšením a také co stoprocentně umíme. A lektory nepřetahujeme - chceme být dětem vzorem.

Střípky ze zábavného odpoledne Deskovky aneb kdo si hraje, nezlobí :-) 

V případě zájmu jsme mobilní. Můžeme hravé odpoledne s logickými deskovkami přivést i k Vám do školy, do komunitního centra, na oslavu Vašich dětí nebo na jiné hravé odpoledne.

Během minulého měsíce a února jsem zároveň navštívila několik zajímavých akcí a potkala inspirujíci osobnosti ve vzdělávání dětí i dospělých. Je zajímavé, že většina z nich není mediálně známých, ale dělají své projekty s nadšením, odborností a s láskou předat dále.

S kamarádkou Zdenkou jsme objevily dvě skvělé kavárny, kde můžete malovat na keramiku, diskutovat a přitom něco dobrého konzumovat. Pro ty, kteří neholdují úplně malování jako já (ale chtějí překročit svou komfortní zónu a zbavit se bloku z malování), doporučuji.  Každá kavárna se specializuje na jinou klientelu. Vypálené koťátko doporučuji pro rodiny s dětmi a pro toho, kdo chce mít při malování lepší občerstvení (mají rozsáhlou nabídku). Glazury mi nepřišly příliš kvalitní (popraskané tečky na glazuře), ale od toho se také odvíjí nižší cena.  Druhou kavárnu Kavárnu Maluj doporučují pro více pokročilé a více náročné malíře, kteří si chtějí osvojit další techniky a očekávají kvalitní glazuru a odborné rady. Cena samozřejmě je vyšší, ale nesedíte v narvané kavárně (okolo stolů je hodně prostoru) a malujete kvalitními barvami. Výběr občerstvení je omezený. Na druhou stranu na stránkách nabízí možnost si přinést vlastní občerstvení a případně si zkusit i jiné výtvarné činnosti než jen malování. Což mi přijde super :-). V obou kavárnách se kreativně vyřádí děti i dospělí.

Vypalené mističky z Kavárny Maluj

Mistička z kavárny Vypálené koťátko - trochu žíhaná srdíčka (nebylo záměrem - asi nechytla glazura)

Úplně náhodně jsem narazila na FB na zajímavý divadelní projekt pro děti. Neváhala jsem a s paní Andrlíkovou jsem se domluvila na návštěvě divadla v ZŠ Olešská. Chtěla jsem vidět, jak vypadá představení v reálu. Rozhodně podání témat divadelní hrou je mnohem pro děti přitažlivější než nudný výklad ve škole (nad kterým děti nemusí ani přemýšlet). Divadlo vtáhne děti přímo do děje a následně řeší různé společenské problémy nenásilnou formou hry. Děti si v představení zahrají a jsou hlavními hrdiny. Jsem ráda, že existují nadšenci a jezdí po školách s tématy finanční gramotnosti a kyberšikany. Natočila jsem pro Vás i ukázku. Až sestřihám, můžete se těšit na zajímavé video. Prozatím jen fotky z představení. Případně více se dozvíte na stránkách Fórum pro prožitkové vzdělávání.

Představení pro děti

Se Zdenkou Tomaidesovou jsem navštívila Centrum sociálních služeb Praha 2, Klub aktivního staří. Pro mě skvělý zážitek, zpomalení a čerpání inspirací.  Uvědomila jsem si, že jsem ztratila tu nádhernou schopnost snít (nebo ji někde odložila), kterou mají právě senioři a děti. Dokáží se radovat z maličkosti. Je hezké vidět, jak vzpomínají na hezké chvíle a berou život s nadhledem. Poznala jsem bez pár měsíců téměř stoletou babičku. Kdybych ji potkala tipovala bych ji tak 70-80 let. Prostě dámu v letech, která je čilá - aktivní fyzicky a psychicky. V tomto věku stále chodí i s dalšími seniory cvičit. Líbila se mi Zdenky kreativní technika s kartami, která zapojovala mozek formou hry a vyprávění. Zároveň si seniorky zavzpomínaly a uvědomily si své vlastnosti. Ohromně je to bavilo. Kreativita u Zdenky v jejich hodinách hraje velkou roli a vnímám ji jako důležitou součást každé výuky.

Věříte, že paní ve žlutém je téměř stovka?

Zdenka v akci se svými kartami

Kreativní karty od Zuzany Taucové

O víkendu jsem měla kurz Zrecykluj svůj nebo sousedův svetr v Náš Bar. Mrzelo mě, že přišla jen jedna účastnice, ale o to více jsme si to pak společně s Bárou užily. FB je v návštěvnosti dost zrádný - lidi se přihlásí a nepřijdou. Kurzu jsem nelitovala, protože jsem poznala fajn osobu a Bára mi trochu přišla jako můj prototyp se svými zkušenostmi, zážitky, zájmy a také svou povahou. Nejsem pověrčivá, ale vše má asi svůj smysl. V plánu je piknik s kytarou ve Stromovce.

Recyklace papuček

A na závěr: Vzdělávat a vzdělávat se dá v každém věku - od malých dětí až po babičky a dědečky. Důležité je zjistit, co je pro nás nejlepší.

Mexická SALSA opravdu s chutí

Minulý víkend jsem byla pozvána na workshop Salsy přímo s mexikáncem Enriquem. Na tento workshop jsem měla již delší dobu zálusk,proto jsem byla nadšená nabídkou směny :-) za přípravu večerního programu pro děti pro Podolské rodiny :-)

Workshop se uskutečnil v příjemném prostředí Školy Pecka. Na kurzu se nás sešlo celkem pět dospělých účastníků (od paní učitelky až po paní doktorku) a dvě děti. Oblékli jsme si zástěry a šli do akce.

Celkem jsme si vlastnoručně vyrobili pět krabiček salsy (s avokádem, s mangem, s pečenými rajčaty, s cibulí a se zeleninovou salsou vhodnou do polévky), které jsme si odnesli domů. Během kurzu jsme samozřejmě ochutnali a osobně jsem byla dost přecpaná. Asi platí, že láska prochází žaludkem :-). Zároveň Enrique jako pravý mexikánec dával všem účastníkům zpětnou vazbu.

Bylo dobré, že vše jsme si mohli sami vyzkoušet a ochutnat méně nebo více pálivé od ostatních účastníků. Kurz se nemusí obávat navštívit ani lidé, kteří se bojí opravdu pálivého mexického jídla. Mohou si přizpůsobit dle své chuti.

Od kluků jsme dostali spoustu triků, co je pro správnou salsu důležité. A to i správné opečení rajčat. A co udělat v případě, že Vás pekelně pálí pusa. Mě spíše pálily ruce až do druhého dne. Můj žaludek je na palivá jídla zvyklý odmala, ale ruce si teprve musí na krájení pálivých papriček zvykat. Přece jenom v maďarské kuchyni se používá většinou sypká sušená paprika a maximálně žluté maďarské papriky (případně chili papričky, které se většinou nekrájí na malé kousíčky).

Enrique a Míra jsou prostě nadšenci Mexika a vaření. A mají Vám co předat a lidi dále inspirovat.

V březnu nesmím chybět na kurzu mexických placek. Více o Mexiku a jejich kurzech můžete najít na Mexican-Connection.

Jediné doporučení pro příští kurz: Možnost pro účastníky zakoupení tortil domů. Přece jenom v sobotu večer se špatně sháněji a hlavně ty dobré, které jsou k dispozici po celý workshop a byly dříve určené zejména pro gastro.

A jak jsem spotřebovala Salsu doma? Většinou na tortily, ale vyzkoušela jsem i zeleninovou salsu do vývaru. A bylo to opravdu skvělé. Se zbývající cibulovou salsou s limetkou jsem experimentovala. Část jsem použila do dýňové polévky a také na naložení vepřové panenky s datlovým sirupem. Pokusy se salsou se i doma povedly.

Proč se učit s chutí?

Mnoho lidí se do učení nutí. Ale proč se neučit s chutí???? Vždyť v dnešní době máme mnohem více možností.

Velkými vzory pro mě byly na základní škole učitelé: pan učitel fyziky, matematiky, zeměpisu, chemie a informatiky, paní učitelka dějepisu a turistického kroužku a další paní učitelka na kroužku ručních prací. Tyto tři učitelé ve mně projevily největší zájem objevovat nové a učit se s chutí. Pan učitel s námi dělal praktické pokusy. Do školy přivezl auto, když jsme probíraly motory. Ze zeměpisu si stále pamatuji film Ropáci, který ukazoval krajinu na severu Čech. Když jsem nepřinesla úkol na těžiště, měla jsem na příští hodinu lepší úkol :-). Připravit se spolužákem (také zapomnětlivcem) pro třídu pokus na rozsvícení světla citrónem. A s paní učitelkou dějepisářkou jsem procestovala velký kus Světa. A nakonec mně nevadily ani ty letopočty. Dějiny v souvislostech, ze kterých se člověk může poučit,  to vynahradily. Na ručních pracích jsem se naučila drhat, batikovat a další techniky, které využívám ve své výuce pro děti i dospělé.

Určitě se shodneme, že největší vliv na učení s chutí má:

• Samotný žák
• Učitel (lektor)
• Prostředí a lidé kolem nás
• Zábavnost  tématu
• Další faktory

Domnívám se, že učitel může být našim průvodcem, truhlou inspirace a odbornosti nebo také pro žáka propustkou do pekel. S kvalitou lektora stoupá nebo klesá kvalita výuky.

Lektor se snahou může žákovi i na levných pomůckách zprostředkovat zajímavá a skvělá témata. Důkazem toho je Arvin Gupta v Indii.

A ještě jedna myšlenka mně napadá. Nejraději se učím, když se rozhodnu sama a vím, že to má smysl. Občas ten smysl člověk sám těžce hledá a potřebuje inspirujícího učitele. Zároveň v případě, že nemám na něco náladu, raději s učením prokastinuji.

A závěrem: Na blogu se můžete těšit na  články na témata Uč (se) s chutí, recenze kurzů, lektorů, informací z různých vzdělávacích akcí, tipy na užitečné aplikace a mnoho dalšího.

PS: Ráda budu též za tipy na zajímavé akce týkající se vzdělávání.