Proč se učit s chutí?

Mnoho lidí se do učení nutí. Ale proč se neučit s chutí???? Vždyť v dnešní době máme mnohem více možností.

Velkými vzory pro mě byly na základní škole učitelé: pan učitel fyziky, matematiky, zeměpisu, chemie a informatiky, paní učitelka dějepisu a turistického kroužku a další paní učitelka na kroužku ručních prací. Tyto tři učitelé ve mně projevily největší zájem objevovat nové a učit se s chutí. Pan učitel s námi dělal praktické pokusy. Do školy přivezl auto, když jsme probíraly motory. Ze zeměpisu si stále pamatuji film Ropáci, který ukazoval krajinu na severu Čech. Když jsem nepřinesla úkol na těžiště, měla jsem na příští hodinu lepší úkol :-). Připravit se spolužákem (také zapomnětlivcem) pro třídu pokus na rozsvícení světla citrónem. A s paní učitelkou dějepisářkou jsem procestovala velký kus Světa. A nakonec mně nevadily ani ty letopočty. Dějiny v souvislostech, ze kterých se člověk může poučit,  to vynahradily. Na ručních pracích jsem se naučila drhat, batikovat a další techniky, které využívám ve své výuce pro děti i dospělé.

Určitě se shodneme, že největší vliv na učení s chutí má:

• Samotný žák
• Učitel (lektor)
• Prostředí a lidé kolem nás
• Zábavnost  tématu
• Další faktory

Domnívám se, že učitel může být našim průvodcem, truhlou inspirace a odbornosti nebo také pro žáka propustkou do pekel. S kvalitou lektora stoupá nebo klesá kvalita výuky.

Lektor se snahou může žákovi i na levných pomůckách zprostředkovat zajímavá a skvělá témata. Důkazem toho je Arvin Gupta v Indii.

A ještě jedna myšlenka mně napadá. Nejraději se učím, když se rozhodnu sama a vím, že to má smysl. Občas ten smysl člověk sám těžce hledá a potřebuje inspirujícího učitele. Zároveň v případě, že nemám na něco náladu, raději s učením prokastinuji.

A závěrem: Na blogu se můžete těšit na  články na témata Uč (se) s chutí, recenze kurzů, lektorů, informací z různých vzdělávacích akcí, tipy na užitečné aplikace a mnoho dalšího.

PS: Ráda budu též za tipy na zajímavé akce týkající se vzdělávání.