V měsíci červnu se sešlo poměrně hodně akcí ohledně vzdělávání, které jsem navštívila. Chtěla jsem navštívit i jiné, ale bohužel nezbyl čas nebo se kryly.
V Paralelním Polisu v Holešovicích se konalo první pravidelné setkání Svobody učení. Setkání bylo hodně dlouhé, ale zato hodně výživné, plné létajících myšlenek a inspirace. Bylo možnost se setkat se zakladatelem svobodné školy a s rodiči domškoláků - pro mě hodně zajímavé. Jen co mi hodně chybělo - zaměření i na školáky z klasických škol. Z větší části se točilo jen okolo "domškoláků". Vždyť svobodu potřebuje i školák ve státní škole a dokonce i s nízkým sociálním zázemím v rodině. Ale na druhou stranu, jak to udělat bez spolupráce s rodinou? Některé rodiče ze sociálně slabých rodin to vůbec nezajímá a přitom jejich potomek může být v budoucnosti pro společnost velkým přínosem. Je vůbec reálná svoboda pro všechny žáky?
Otec Edufóra Jan Veselý v pátek 12.6. 2015 slavil narozeniny a využil tuto příležitost velmi netradičně. Místo dárků udělal sbírku na pokračování Edufóra s tombolou, aby se Regina mohla věnovat dalšímu jeho rozvoji. V Pracovně se pak na jeho narozeninách sešli lidé z různých oblastí vzdělávání a byla možná neformální diskuze. Dokonce jsem potkala lidi, které jsem neviděla pár let. Mimo tuto netradiční narozeninovou oslavu děkuji Edufórum za témata o inovačním vzdělávání, které přináší pomocí pozvaných hostů.
K diskuzi o vzdělávání ve společnosti 3M jsem se dostali s kolegou na základě pozvání. Úvod měla společnost Scio a pak se diskutovalo mezi vzdělávacími organizacemi a publikem (většinou lidé z firem). Od některých vzdělavacích organizacích mi přišlo trošku zkostnatělé představení: studuji management pro ředitele a naši žáci jsou dosahují skvělých výsledků ve Scio testech. Proč je důležité mít skvělé umístění v testech, když mohu být výborný v něčem jiném?
Někdo během diskuze navrhoval dělat již něco se studenty na pedagogických fakultách - tzv. je školit. Ano určitě, ale jestli tyto studenty vůbec jde přeškolit ve prospěch žáků, když člověk nechce? Učitelská profese je poslání a člověk k tomu musí mít hlavně talent a snahu. Zároveň vidím trend ve vzdělávání, že všichni by nejraději školili druhé, jak učit. Ale šel ten daný člověk do školy a vyzkoušel si tvrdou realitu déle než jeden rok?
Důlek na téma: Práce, kterou máme rádi hodnotím také jako velmi přínosný. Diskutování na Důlku bylo pro mě velice inspirativní a pro mě hlavní myšlenka: Když chceme vést další generaci, musíme si vůbec uvědomit, co chceme sami. Jak to pak vůbec můžeme chtít po dětech. K tomu patří i celkově svobodné myšlení a svobody se nebát.
Důlek:práce, kterou máme rádi
Kongres Žen, kde jsme měli s Intellectus aktivity pro děti byl skvělý. Utvrdili jsme se podle zájmu dětí a rodičů, že zájmové aktivity Intellectus mají smysl. Na konci Kongresu jsem potkala paní učitelku (družinářku) z jedné školy, která musela ze školy odejít. A jaký byl důvod? Chtěla věci dělat ve prospěch dětí. Sdílený rozhovor s ní byl hodně přínosný - děkuji za příjemné setkání. Doufám, že se ještě potkáme a společně něco vymyslíme.
Zajímavý článek od Anny Třešňákové ze Svobody učení o akci: "Kulatý stůl SKAV a EDUin: Co bude potřebovat dnešní prvňák jako budoucí uchazeč o práci?", kterou jsem chtěla také navštívit.
Na všech akcích, které jsem navštívila se mi líbila možnost propojení. A společnou snahou lze zvládnout i zlepšení vzdělávání u nás. Zároveň v rámci diskuze se člověk nutí zamyslet nad určitými věcmi.
Žádné komentáře:
Okomentovat